Zlepšila se v posledních letech údržba mostů v ČR?
Stav silničních mostů v ČR deklaroval ve svém příspěvku na sympoziu Ing. František Menšík, jeden z garantů sympozia a zástupce petičního výboru „ Mosty - věc veřejná“ z roku 2005, který zároveň upozornil na neúspěch této petice. Jak uvedl, v ČR je v současné době 38 437 mostů, z nichž pod správu státu, v gesci Ministerstva dopravy ČR je pouze 27 %, což je cca 10 552 mostů. Celých 73 %, tedy cca 27 885 spadá pod správu krajů, měst a obcí, tedy zřejmě do kompetence Ministerstva pro místní rozvoj, kde ovšem není žádný pracovník, který by se touto problematikou zabýval. Lze říci, že u mostů o které se stará stát, tedy u mostů na dálnicích a silnicích I. třídy a na železnicích, nastalo v přístupu k problematice určité zlepšení. Podobně se tato snaha projevila i u mostů na silnicích II. a III. třídy, které jsou v kompetenci krajů. Problém je tedy zejména u mostů na některých městských, obecních a účelových komunikacích, které nejsou statisticky podchyceny a kde není jisté, zda a jak jsou prováděny normami předepsané pravidelné prohlídky.
O správu těchto nižších komunikací však místní orgány stály i když stav mostů byl již při předávání do jejich kompetence většinou zanedbaný. Tyto mosty často současné dopravě neodpovídají - je tedy řešení problému především otázkou financí?
Určitě, i když mohu s určitostí tvrdit, že peníze nebudou v dostatečné míře k dispozici nikdy, v žádném státě. Předpokládat, že lze „vymáčknout“ ze státu najednou stovky miliard, nepřipadá v úvahu. Je třeba hledat řešení, odpovídající možnostem. Například - často stavíme nové stavby tam, kde lze mosty rekonstruovat. Ne vždy je třeba prosazovat velké a drahé projekty. Mohu uvést příklad ze Šumavy, kdy stačilo klenbu stávajícího mostu zesílit a současné dopravě mohl vyhovět. Samostatným problémem je otázka osvěty. Mnohé obecní úřady nevědí, jak svůj majetek správně udržovat. Chybí systém, který by revize mostů vynutil, tak jako je tomu u mostů, řízených Ministerstvem dopravy ČR . V rámci České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě vydáváme publikace, které se problematikou zabývají, ale na obecních úřadech tyto informace nemusí mít odezvu. Systém jak provádět revize je vypracovaný, měl by ale být uplatňován centrálně, nezávisle na libovůli vlastníka. To je podle mého názoru první krok k nápravě současné situace.
Zmínil jste se o skutečnosti, že stav dálničních mostů se zlepšil. Jaká je současná situace zde?
Opět jsme u peněz, ale nejen u nich. Jde i o způsob rozhodování, kde mosty při stavbě dálnic plánovat. Jako mostař bych měl výstavbu dálničních mostů propagovat a mít z jejich vzrůstajícího počtu radost, přesto však musím konstatovat, že u nás je na dálnicích v průměru mostů daleko více, než je tomu například v Německu. U nás vyžaduje most prakticky každá vesnice, kterou dálnice míjí a vzhledem k legislativě ji většinou i dostane. Peníze ukrádají i mosty, které nazýváme „zelené“, jako je tomu například na hradecké dálnici. Jsou krásné, ale někdy popravdě řečeno, se jejich účel vytrácí. Dokonce došlo k případům, že majitelé okolních soukromých pozemků přístup na most přehradili plotem, aby jim případná zvěř neničila úrodu. Skutečností je dokonce i most pro medvěda, v místě jeho možného výskytu. Při zahájení provozu této komunikace jsem jen litoval, že zastánci mostu medvěda na ukázku nepřivedli. Takto proinvestované peníze ovšem mohou chybět při běžné údržbě, cena dálnice se neúměrně prodražuje. Přesto chci být, pokud jde o mosty v ČR optimista. O úrovni našeho oboru a zájmu o jeho další rozvoj svědčí mimo jiné i osmdesát referátů, proslovených na sympoziu Mosty 2010.
Ilustrační obrázek
