Rodinné domy v české architektuře XX. století

Secese
Rodinný dům či vila secesní doby se v českých zemích odvíjela z tradice vily secesního období ve Vídni, kde tehdy studovala většina architektů. Vily vycházely z vídeňských a anglických vzorů.

Kubismus
Kubistické hnutí vycházelo z poněkud protichůdných stanovisek. Zatímco secesní vily byly založeny na středověké řemeslné tradici ve smyslu ideálů Johna Ruskina, kubistické hnutí stavělo na ideálu hmotnosti jeho psychologického působení a na obnově průčelí jako vyjadřovacího prostředku architektury. Půdorys a vnitřní prostor se příliš neměnil, zatímco vnější povrch se stal prostředkem psychologického vyjádření smyslu architektury.
 
Poválečné Československo hledalo právě prostřednictvím předních architektů předešlé kubistické éry nový národní sloh, který měl vyjádřit identitu mladé Československé republiky.

Nejmladší generace architektů, která rostla už do nové republiky, však tuto tendenci nepřijala a začala rychle hledat nové vzory. Největší vliv mělo Holandsko, které bylo neutrálním státem, a tudíž stavební činnost pokračovala i během první světové války a těsně po ní. Takže všichni evropští architekti a studenti oboru vzhlíželi k Holandsku jako k velkému vzoru. Výsledkem těchto skutečností byly holandisující stavby rodinných domů.

Funkcionalismus
V zimě 1924-25 zorganizoval Klub architektů přednáškový cyklus "Za novou architekturu" za účasti tehdejších vůdčích evropských architektů - Jacobuse J. P. Ouda, Le Corbusiera, Ozenfanta a Adolfa Loose, a to v Praze a v Brně. Tento cyklus byl rozhodujícím momentem v prosazení idejí moderní architektury v československém prostředí - Le Corbusier se stal doslova „Guru“ české, k Francii orientované moderny.

Krátce poté si postavil pražský architekt Evžen Linhart vlastní vilu na Hanspaulce - první corbusierovský dům v Československu. Snad stojí za zmínku, že Linhart v tomto domě utratil i jmění své ženy. Realizace byla tak drahá, že mladý pár musel dům na dvě léta pronajmout, než se tam mohl nastěhovat a dům užívat. Bílý funkcionalismus však brzy poté zvítězil a stal se vůdčím stylem československé architektury a nositelem kulturní ideje tohoto nového státu. Vedle domácích architektů realizovali svá vrcholná díla na českém území i přední světoví architekti. V Praze Adolf Loos uskutečnil Müllerovu vilu, svou nejvýznamnější manifestací prostorového plánu, a německý architekt Ludwig Mies van der Rohe vilu Tugendhat jako svou nejdůležitější stavbu evropského období před svým útěkem do Spojených států.

Tendence funkcionalismu pokračovala ještě na počátku okupace, kdy se mnoho stavebníků snažilo rychle investovat peníze do staveb na okraji velkých měst nebo v rekreačních oblastech, kde se chtěli ukrýt pro případ bombardování, které bylo možno očekávat v době druhé světové války.

1945-65
Můžeme konstatovat, že právě ve stavbách rodinných domů se odráží vysoká kultura bydlení střední a vyšší vrstvy české společnosti v době jejího vzestupu. Vzhledem k politickému vývoji po osvobození v květnu 1945 formy komunálního bydlení převážily. Rodinný dům přestal být nejdůležitější formou bydlení pro střední a vyšší vrstvu, která byla ze společenského rejstříku vymazána. Tím byl již socialistický a brzy komunistický stát ochuzen o významnou vrstvu formy bydlení a její kulturu.

1966-68
Je však pozoruhodné, že v okamžiku, kdy se objevovaly první vlaštovky oživení a liberalizace stavební produkce v oblasti bydlení, objevily se i první pokusy o obnovu tohoto stavebního druhu. Rodinný dům inženýra Petráčka v Brně, který projektoval architekt Ivan Ruller, je toho vzácným dokladem. Tento architekt se v polovině 60. let právě vrátil z dlouhodobého studijního pobytu v Paříži a zkušenost a znovu objevená osobní důvěra stavebníka a architekta z této stavby přímo vyzařuje.

1969-89
Sovětská okupace však obdobná úsilí architektů i stavebníků opět zabrzdila. Jen zcela výjimečně se v 70. a 80. letech objevily realizace domů individuálnějšího charakteru. Teprve Sametová revoluce v listopadu 1989 otevřela dveře s novými možnostmi v oblasti architektury.

Zpracováno na základě podkladů prof. Ing. arch. Vladimíra Šlapety, DrSc.