Projekt Eden: 250 000 rostlin na jednom místě

Zahrada budoucnosti postavená na vytěženém dole leží poblíž města St. Austell. Situovat projekt Eden do těchto prostor mělo jeden cíl, nabídnout návštěvníkům celkový pohled na systém menších a větších kopulí. Architektonické řešení je dílem Nicholase Grimshawa a společnosti Antony Hunt and Associates (nyní součást Sinclair Knight Merz). Stavba trvala dva a půl roku, dokončena byla v květnu 2000.

Biomy, jak jsou kopule nazývány, tvoří ocelová konstrukce, na ní je položen termoplastický materiál ETFE. Jedná se o ethylen-tetrafluorethylen, který silně připomíná klasickou fólii, jeho pevnost je však mnohem silnější, mezi přednosti materiálu ETFE patří trvanlivost a odolnost vůči špíně, která zmizí s prvním deštěm.
 
Už při navrhování byla varianta použití skla vyškrtnuta. Faktory jako cena, váha a potencionální nebezpečí nakonec sehrály svou roli a výběr padl právě na ETFE s UV filtrem, jenž chrání flóru před slunečním zářením. Projekt Eden spotřebuje velké množství vody, zejména pak Tropický biom, kde je nutné udržovat vysokou vlhkost a často simulovat tropický déšť. 

Ironií projektu Eden, jenž poukazuje na důležitost zachovat původní flóru, je spolupráce s britskou těžební společností, která na Madagaskaru zahájila těžbu kysličníku titaničitého. Kvůli tomu byla vypálena velká část tamního deštného pralesa, což poškodilo biologickou rozmanitost ostrova.

V roce 2007 média kritizovala velké dotace do projektu Eden. Přes 130 milionu liber je pro mnohé příliš vysoká část, podle veřejného mínění by na sebe měl Eden více vydělávat. Přitom po prvním roce provozu vydělal místní ekonomice kolem 150 milionu liber.