Problém jménem Severojižní magistrála, část 2.

Myšlenka „zklidnění“ Severojižní magistrály není nová, v různých úrovních a výstupech se objevuje od konce 80. let v souvislosti s přehodnocením zásad tzv. ZÁKOSu a obecně s hledáním vztahu dopravy a urbanistické struktury ve městě. Prakticky ve všech těchto úvahách je jako podmínka pro úpravy stávajícího stavu Severojižní magistrály zmiňována existence náhradní trasy - tj. západního segmentu Městského okruhu mezi Chodovskou radiálou a Proseckou radiálou a následně (nebo současně) dokončení Pražského silničního okruhu, minimálně jako propojení dálnic D1, D5 a D8.

Na vlastní způsob zklidnění Severojižní magistrály existuje několik názorů a úhlů pohledu obsažených v řadě studií, které se pokoušely situaci řešit.

Prakticky všechny dosavadní práce a úvahy řeší problém jednak přesunutím obou dopravních směrů v oblasti kolem budovy Národního muzea do prostoru železniční stanice za budovy Státní opery a Národního muzea a dále převedením trasy ve směru na Nuselský most do Sokolské buď ještě v prostoru Čelakovského sadů, nebo na nám. I. P. Pavlova. Přitom byly prověřovány různé možnosti uspořádání komunikace za budovami Muzea od povrchového řešení obou směrů přes tunelové řešení jednoho ze směrů až po obousměrné tunelové řešení komunikace. Pouhé přeložení magistrály „za Muzeum“ však vede ke „zklidnění“ prakticky pouze v oblasti Wilsonovy ulice od garáží Slovan přes Václavské náměstí do Mezibranské, tedy v úseku bezpochyby pro urbanistické vztahy velmi významném, na druhou stranu v oblasti s minimem bydlení a téměř bez typického živého městského parteru.

V neztenčené míře je ovšem zachován problém v následném úseku mezi Čelakovského sady a Rumunskou, kde na sebe navazují dopravně významné trasy magistrály, Ječná - Žitná a Anglická - Rumunská.

Poslední projektová příprava proto vyústila v návrh převedení obou dopravních směrů za Národní muzeum při použití tunelového vedení, s návazným zklidněním přilehlého úseku magistrály v prostoru celé Prahy 2 až k Nuselskému mostu. Zmiňované řešení je sice poměrně technicky a finančně náročné, ale přináší nejvíce pozitiv pro toto citlivé území města.
Vzhledem ke stísněným šířkovým poměrům mezi budovami Národního muzea a jižním zhlavím Hlavního nádraží budou oba směry v převážné většině své délky vedeny v patrovém uspořádání.

Dopravní směr jih-sever z Nuselského mostu bude od křižovatky s ulicí Žitnou veden na sestupnou rampu horního tunelu. Dopravní směr sever-jih se zahlubuje do spodního tunelu již od konce budovy Hlavního nádraží. V prostoru garáží Slovan se k hlavnímu směru ještě napojí rampa z ulice Wilsonovy umožňující připojení od Václavského náměstí a z Vinohrad. Součástí zklidnění magistrály na Praze 1 je zároveň okružní křižovatka mezi garážemi Slovan a Hlavním nádražím zajišťující napojení přilehlé uliční sítě a parkingu.

Na Praze 2 dojde v rámci zklidnění ke snížení počtu průběžných jízdních pruhů v Sokolské a Legerově ulici ze stávajících tří až čtyř na dva v každém směru. Současně budou přijata opatření pro další redukci průjezdné dopravy spolu s opatřeními pro preferenci dopravy hromadné a pěší. Tím je míněno zvýšení počtu úrovňových přechodů, vybudování nových parkovacích míst pro rezidenty a zásobování území a nové řešení všech křižovatek s úpravou režimu pro obsluhu území (zamezení rychlému průjezdu). Cílem je v obou dnes v podstatě „mrtvých“ uličních prostorech obnovit charakter městských bulvárů.

Navrhované tunelové řešení umožní rehabilitovat okolí Národního muzea tj. zklidnit prostor před a za budovami a zlepšit životní prostředí přilehlého území města. Dále umožní obnovit vedení tramvajové trati z Vinohradské třídy a z náměstí I.P. Pavlova na Václavské náměstí. Nově vzniklý prostor na povrchu bude využit pro bezkolizní převedení pěších mezi Vinohrady a Václavským náměstím.

Technický popis řešení tunelu
Stavebně-technické řešení tunelu představuje využití dvou metod výstavby hloubených tunelů. V prostoru za starou budovou Národního muzea je uvažováno s využitím klasické technologie budování do zapažené stavební jámy z povrchu. Naopak ve stísněném prostoru za novou budovou Národního muzea a pod Vinohradskou třídou se pro urychlení povrchového omezení předpokládá využití tzv. modifikované milánské metody, kdy je profil tunelu odtěžován čelně pod ochranou definitivních stěn a stropu tunelu. V obou případech se jedná o rámové železobetonové konstrukce.

Stav přípravy
K vlastní realizaci zklidnění Severojižní magistrály může být přistoupeno až po kompletním zprovoznění západní poloviny Městského okruhu, tedy po dokončení úseku okruhu mezi Malovankou a Pelc Tyrolkou s právě budovaným tunelovým komplexem Blanka. Západní část Městského okruhu vytvoří alternativní trasu pro hlavní dopravní tah městem ve směru sever-jih. Celý dokončený Městský okruh vytvoří ochrannou-objízdnou komunikaci širšího centra města, takže bude možné významně omezit průjezdnou dopravu centrem, tedy i po stávající Severojižní magistrále. Termín realizace zklidnění tak připadá na období roků 2012-2015.

Základní údaje:
Lokalita: Hlavní město Praha, MČ Praha 1, MČ Praha 2
Objednatel: Útvar rozvoje hlavního města Prahy
Projektant: SATRA, spol. s r.o.

Zpracováno na základě podkladů ing. Pavla Šourka