Pozemní stavby, architektura

Delší dobu probíhá diskuze o vztahu mezi stavebními inženýry a architekty o jejich postavení ve společnosti. Zjednodušeně by se dalo říci, že jde o získání zakázek. V současné době, nedostatku zakázek, jistě esenciální téma. Pochopitelně ale je to i o vzájemném uznávání, společném přístupu na domácí i evropský trh.

V Evropě je mnoho způsobů, kdo může vést projekt, nejextremnější je pravděpodobně na Kypru, kde jediným nositelem projektu je architekt. Ale většinou je tomu jinak. Například kolegům - stavebním inženýrům na Slovensku jejich autorizační zákon přisuzuje: „...oprávnění vypracovat stavební záměry veřejných staveb, investičních záměrů, architektonických studií, územně plánovacích průzkumů, rozborů, komplexních výhledových inženýrských dokumentací, provádění komplexní projektové činnosti zejména vypracování architektonických návrhů a dokumentaci umísťování staveb a jejich změn včetně jejich vnitřního vybavení a exteriéru jako i rekonstrukcí a modernizaci budov a obnovy stavebních památel...“ (to je citace ze zákona).

V Německu bavorský stavební řád klade v souvislosti s neomezeným oprávněním předkládat projekt pro stavební povolení na roveň architekty, kteří smějí toto profesní označení používat na základě Bavorského zákona o architektech a stavební inženýry, kteří smějí toto profesní označení používat na základě Bavorského zákona o inženýrech.

I architekti v Bavorsku nechtěli přiznat kolegům - stavebním inženýrům právo předkládat projekty ke stavebnímu řízení. Celý spor v minulosti řešil Bavorský ústavní soud a po vyjádření Bavorského zemského sněmu, Bavorského senátu a Bavorské státní vlády dospěl k názoru: „...že zákonná úprava splňuje prevenci nebezpečí pro veřejnou bezpečnost, neboť odborná kompetence inženýrů ve stavebně technické oblasti se odborné kompetenci architektů nejméně vyrovná a že zaručuje také v oblasti výtvarného řešení staveb přiměřenou ochranu společenského zájmu, protože i stavební inženýři jsou v rámci svého vzdělání obeznámeni se základními rysy výtvarného navrhování.“    Ústavní soud konstatoval, že: „...vyloučení stavebních inženýrů z oprávnění předkládat projekt pro stavební povolení by se dotklo jejich sféry zájmů chráněné základním ústavním právem a že je třeba respektovat zásadu rovnosti uvedenou v ústavě podle které nesmí být ani jedna z obou skupin nepřiměřeně upřednostněna nebo znevýhodněna...“ (to je citace z nálezu Bavorského ústavního soudu).

K napsání tohoto článku mne přinutil úvodník  předsedy České komory architektů v jejich ročence 2009. Pan předseda píše o jakýchsi „pozemních inženýrech“ (kde to vzal?), bolševických zásazích do vysokoškolského studia stavebních oborů a výsadním postavení architektů v projektování staveb.

Předně je třeba doplnit mezery autora ve znalostech historie. Již v Nařízení bývalého c.k. státního ministerstva z roku 1860 jsou uvedeny zásady pro zavedení úředně zmocněných soukromých techniků. Tam se zkoušení a přísežní technici od vlády zmocnění rozdělují se na tři třídy: civilní inženýry pro všechny obory stavební, architekty a zeměměřiče.

Podle tohoto nařízení měli civilní inženýři, mimo jiné, právo vypracovávat příslušné výpočty a plány jakéhokoliv druhu. Architektům pak náležela táž práva toliko pokud se vztahují k stavbám pozemním a k umění stavitelskému. Nařízení ministerstva veřejných prací z roku 1913 ustanovuje civilní inženýry stavební (pro stavby silniční, vodní, mostní, železniční a příbuzné stavby) a civilní inženýry pro architekturu a pozemní stavby.

Řád platný pro civilní techniky v Československé republice z roku 1934 toto dělení potvrdil a platilo až do roku 1951, kdy byla Inženýrská komora, jejímiž členy do té doby byli všichni civilní - později autorizovaní - inženýři, tehdejšími mocipány zrušena.
A jak to bylo s vysokými školami? Po druhé světové válce byli stavební inženýři školeni na Českém vysokém učení technickém v Praze a Vysoké škole technické dr. E. Beneše v Brně. V Praze to bylo do roku 1961 na Fakultě architektury a pozemního stavitelství, v Brně pak do roku 1976. Potom byly, díky úsilí tehdejšího prorežimního Svazu architektů, tyto fakulty rozděleny na Fakultu stavební a Fakultu architektury.

Nikdo však nikdy nepochyboval, že absolventi těchto fakult - stavební inženýři a inženýři architekti - jsou těmi odborníky, kteří mají právo navrhovat a řídit výstavbu pozemních staveb.

Musím dopředu říci, že si velmi vážím každé dobré práce. Zdůrazňuji dobré práce. Změnu našeho autorizačního oboru za název pozemní stavby na architekturu a stavitelství jsme  navrhli přesně podle argumentace České komory architektů. Když ČKA bez vědomí Ministerstva pro místní rozvoj ČR - gestora autorizačního zákona - v naprostém utajení skrze zákon o zdravotnictví změnila název autorizačního oboru pozemní stavby v § 4 tohoto zákona - na obor architektura, nenavrhli jsme nic jiného. Protože nám do dnešního dne nebyl nikdo schopen vysvětlit co je architektura ve smyslu uvedeného zákona, požádal jsem o to ministra MMR. A ten mně písemně sdělil, že obor architektura jsou pozemní stavby. A jsme na začátku. Vůbec si nemyslím, že inženýr je architekt, ale jestli měl do dnešního dne stejný přístup k profesi z pohledu stavebních úřadů tak tomu musí být i nadále. Jak má pracovník stavebního úřadu rozlišovat co je obor architektura a co je obor pozemní stavby. On musí pregnantně uznat práci mu předloženou ať již autorizovaným inženýrem nebo autorizovaným architektem pro příslušný obor. Oni jsou si před zákonem rovni a o to jde.

Vůbec nezpochybňuji roli školy, ale zároveň ji nepřeceňuji. Kdo je odpovědný za mnohdy tristní urbanistické řešení našich měst a obcí? No nikdo jiný než autorizovaný architekt. Když kolegové architekti předkládají odstrašující příklady hrůzné výstavby komerčních rodinných domů, pokládám si otázku a kolik z nich je navrženo autorizovaným architektem? Všichni víme, že v každé společnosti je pár, z nějakých důvodů, vedoucích v oboru, a potom je ohromná většina běžných. Ne všichni budou Fosterové, Jiřičné. A ta většina bude pracovat pro klienta. Dobře i špatně. Nejhorší je, když je někdo přesvědčen, že on je jediný moudrý, pomazaný. Když jdu po Praze, vidím řadu staveb, které se mně nelíbí a podle mého názoru jsou poplatné módní vlně a snaze trumfnout toho druhého za každou cenu. Naopak, kolik vidím dobrých staveb vypracovaných ,,obyčejnými“ místními staviteli, lidmi se smyslem pro proporci a místo stavby.

A tak, pane předsedo, mýlíte se, když stále, prohlašujete, že název pozemní stavby je relikt bolševika. Ne pane architekte, to zavinili architekti. Vždyť kdo jiný než architekti chtěli samostatnou fakultu architektury. Kdo jiný než architekti mohli být sdruženi ve Svazu architektů s přiznáním vedoucí úlohy KSČ. Svaz stavebních inženýrů mohl působit až od roku 1968 a po deseti letech byl za tichého souhlasu Svazu architektů bolševikem rozpuštěn.

Bylo by dobře, abychom, jako představitelé obou profesních komor, podporovali v běžné praxi dobrou spolupráci stavebních inženýrů a architektů a nesnažili se je neodpovědnými vyjádřeními zneklidňovat v jejich odpovědné a pro společnost tolik důležité práci.
Velmi mne mrzí, když na nominaci stavby roku je uveden tým pracovníků kde je osm architektů jmenovitě a dále - statika: firma XY; TZB podobně atd.Vždyť za prací jsou konkrétní jména většinou autorizovaných osob. Ano, chci především zdůraznit ocenění práce celého autorského týmu. Je dost pochybné, když architekt udělá skicu mostu, která je skutečně svým způsobem inspirativní, ale ta práce mostařů jako by neexistovala, kde tomu tak bylo konkrétně na stavbě mostu v Millau ve Francii.

Jsem si vědom, že dotýkám velmi citlivé otázky, ale v době kdy vzpomínáme dvacet let svým způsobem svobodného podnikání, nemohu přejít mlčky snahu několika lidí o omezení přístupu k zakázkám.