Nová stavba správní budovy Národní kulturní památky Vyšehrad

Jakkoliv nenápadná stavba se vyznačuje nejen osobitou schopností autora uchopit „ducha místa“ a  souznít s ním, ale také jeho zřejmou radostí z vlastního  tvoření, které působí neobvykle okouzlujícím  a harmonickým dojmem.

Novostavba správní budovy NKP Vyšehrad byla uskutečněna podle návrhu architekta Vladimíra Faktora, jehož další realizace stavebních úprav Starého purkrabství s přístavbou do hradebního valu v královské a knížecí  akropoli byla již v tomto časopise zmiňována. Za povšimnutí také stojí i porovnání autorova  přístupu a výtvarně architektonického pojetí  u obou staveb.

Urbanisticko architektonické řešení.
Nový objekt správní budovy je situován v areálu NKP Vyšehrad při ulici V Pevnosti mezi Táborskou a Leopoldovou bránou oproti budově Jedličkova ústavu.

Koncepce urbanisticko architektonického řešení vycházela ze základního požadavku  respektovat historické okolí stavby. Vstup novostavby do historického prostředí národní kulturní památky s sebou nese řadu specifických  podmínek a je vždy třeba zvažovat, jaké možnosti soudobého ztvárnění  jsou pro dané místo udržitelné.

Areál Vyšehradu a jeho genius loci je utvořen soustavou míst s velmi silnou, zachovalou, nenarušenou a nezaměnitelnou vlastní identitou a jakýkoliv radikálnější zásah do struktury harmonicky utvářených prostorových vztahů by znamenal narušení jeho  památkové hodnoty.

Ačkoli by se mohlo zdát, že výsledný architektonický návrh vychází především z důvěrně známého  tradičního tvarosloví a zejména snahy harmonicky splynout s místem, klíčem k pochopení autorova pojetí je nejen jeho zaujetí pro jednoduché funkční, stavebně konstrukční a materiálové řešení objektu, ale především jeho vlastní identifikace s utvářením vnitřního „obrazu“ stavby.

Tvůrčí poetika Vladimíra Faktora je tak vizualizovaná do návrhu řešení otevřeného vnitřního prostorového konceptu s využitím především dřevěných  konstrukčních prvků, jejichž součástí se stávají vložené, autorem samým  výtvarně a řemeslně zpracované  interiérové objekty (např. ocelové zábradlí v přízemí stavby se sochami a pylony, barový pultík v podkroví), které dokládají nejen jeho výtvarnou a řemeslnou zručnost, ale svou osobitou „syrovostí“ dotvářejí esteticky působivé prostředí stavby.

Architektonické a výtvarné řešení exteriéru a interiéru stavby
Zásadním požadavkem památkové péče bylo nenavrhovat stavbu, která by  dominovala prostředí, ale stavbu tvarově jednoduchou, využívající tradičních stavebních forem, která by svým architektonickým výrazem konvenovala s okolní zástavbou, zejména se stávajícím domkem Popelky Biliánové.

Výsledkem je střídmé jednoduché řešení fasády objektu, jejíž logiku a řád nelze vnímat prvoplánově. Architektonický účinek takového řešení je možné hodnotit pouze za předpokladu celistvého posouzení stavby, které se doplňuje s funkčním a překvapivě invenčním řešením interiéru budovy.

Vyšehrad byl vždy místem se silnou energií  a jeho historická a kulturní hodnota je nesporná. O to více je třeba ocenit uvážlivý a odpovědný přístup investora stavby a schopnost projektanta ztvárnit  navrženou novostavbu přiměřenými prostředky současné architektonické tvorby. I přes tento nezbytný předpoklad  a záměrnost takového postupu se podařilo realizovat stavbu neokázale svébytnou.

V rovině stavebně technické a výtvarné zkušenosti k  nám tak  promlouvá autorova obrazotvornost, která vnáší do prostředí národní kulturní památky Vyšehrad nový zážitek.
Zážitek, který vyvolává silný pocit, že v dnešním přetechnizovaném a spotřebním světě má vyzrálá  reflexe tradičního historického stavitelství svoje opodstatnění a  trvání.

Zpracováno na základě podkladů Ing. arch. Mgr. Ludmily Šolcové, CSc.