Největší závodní okruhy světa: Indianapolis Motor Speedway suverénně na čele

Historie Indianapolis Motor Speedway se datuje do roku 1909. Spoluzakladatelé organizace Indianapolis Motor Company v čele s Carlem Fischerem zakoupili pozemek na okraji města Indianapolis. Práce na stavbě okruhu začaly téměř okamžitě. Kolem pozemku vyrostlo dřevěné oplocení v tmavě zeleném odstínu, Fisherově oblíbené barvě. Místní noviny přinášely pravidelné zpravodajství z postupující realizace. Pracovalo se od ranního rozbřesku až do západu slunce a náhodní kolemjdoucí sledovali usilovné snažení 500 mužů, 300 mul, několika parních válců a roleb.

Postup při formování závodní dráhy se nelišil od stavby tehdejších veřejných silnic. Nejprve byla odstraněna ornice, rolby uhladily jíl a po celé délce dráhy byl vysypán štěrk. Poté se ke slovu přihlásily 15 tunové parní válce, které terén uhladily. Následně byla na povrch nanesena pěticentimetrová vrstva drceného vápence a uhlazena osmitunovým parním válcem. V další fázi byl položen asfaltový koberec a udusán pěticentimetrovou vrstvou jemného štěrku. Nakonec vyjeli nejlehčí třítunové parní válce a vyhladily nový asfaltovoštěrkový povrch.

Objednávka na 3 200 000 kusů
Tehdejší nezpevněný povrch měl při prvních závodech tragické následky. Noviny detailně informovaly o fatálním průběhu závodů a vyvolávaly pochybnosti o budoucnosti okruhu.

Detroit News uvedl, že Indianapolis zničilo budoucnost závodů na velkých okruzích. Carl Fisher masivní kritiku ignoroval, nic jiného dělat nemohl, neboť vrazil peníze do ohromného projektu a potřeboval, aby se jeho dílo zaplatilo. Fisher chtěl rozptýlit obecný názor, že stavbu oválu dělníci odflákli a nedotáhli ji do konce. Největším trnem v oku byl samozřejmě nezpevněný štěrkový povrch. Bylo zapotřebí najít jiný materiál, který by se nedrolil a nezpůsoboval potíže.

Volba padla na cihly. Celý měsíc probíhaly testy na krátkém úseku s cihlami. John Aitken s vlastním vozem zkoušel jejich odolnost, prudce akceleroval a sledoval, jestli cihly zůstávají na svém místě. Stejný proces opakoval do té doby, než byl Fisher přesvědčen, že našel vhodný materiál. Pak už zbývalo podepsat smlouvu se společností Wabash Clay Company na dodávku 3 200 000 cihel.

Jen 63 dní od začátku dláždění byl nový povrch hotov. Krátce před vánočními svátky dorazil guvernér státu Indiana Thomas Marshall a za přítomnosti 500 lidí slavnostně položil poslední cihlu. Na okruhu se nacházelo i pár jezdců, kteří měli za úkol otestovat nový povrch. O několik desetiletí později ustoupily cihly asfaltovému povrchu a rychlost monopostů stoupala. Neoficiální rekord dodnes drží Arie Luyendyk z roku 1996, jedno kolo na oválu zajel průměrnou rychlostí 385.052 km/h.

O stavbě tiskového střediska na Indianapolis Motor Speedway se můžete dočíst zde: Čínská architektura na závodní dráze