Podíváme-li se blíž na architekturu středověké tvrze, překvapí jak výrazně převládá prvek užitnosti nad zdobností. Venkovská obydlí nižší šlechty jsou z tohoto pohledu velmi blízká modernímu pojetí architektury, která zdůrazňuje lapidárnost tvarů i určitou míru abstrakce. Umisťování oken i dveří tak zjevně odpovídá účelu a funkci. Tyto historické stavby mnohdy předčí neofunkcionalistické koncepty, jež svou podobnost funkcionalizmu někdy stavějí na odiv, aniž by měly jeho vnitřní logiku.
Koncepce stavby
Jako hlavní prostor, kolem něhož se stavba odvíjí, bylo na základě dohody mezi investorem a architektem zvoleno atrium. Především bylo nutné vytvořit chráněný prostor, do kterého je těžké dohlédnout z okolních staveb. Dům je tvořen dvěma objekty, které mezi sebou svírají meziprostor dvou atrií. Oba mají půdorys ve tvaru L, přičemž jižní je nižší a kryje severní, vyšší ložnicovou část v patře proti pohledům z okolí. Zároveň je tak zajištěn z ložnice jedinečný výhled na protější střechu, která je upravena jako louka.
Dům v zahradě, zahrada v domě
Pozemek sám o sobě zadržoval vodu, čehož bylo využito dvěma způsoby - jako stabilizátor mikroklimatu a jako estetický prvek. Voda je použita u obou atrií, v nichž je ochlazovna sauny a potok a před jižním průčelím domu je pak jezero těsně u paty objektu.
Zahrada byla obehnána především na jižní straně valy, které skryly pohled na řadovou zástavbu v okolí. Pod nejvyšší částí valu byla z masivních kamenných bloků vytvořena skála, z níž vytéká voda čerpaná v jezírku a přes rákosovou čistící plochu mokřadu vtéká zase zpátky do jezera.
Na východ od domu byla vystavěna zeď. Ta odřízla část pozemku, na němž vzniklo veřejné prostranství osázené stromy a vysokými travinami.
Dům
Vstup ze severu je v nejvyšší části budovy, která je strohá a působí „nedobytně“, i když není oddělena od silnice žádným plotem. Důvodem tohoto řešení byla snaha navázat na charakter maloměstské zástavby, kde jak domky tak zámky bývaly přístupny rovnou z ulice nebo náměstí.
Vstup do domu dřevěnými dveřmi vede do poměrně stísněného prostoru zádveří a dále do schodišťové haly, odkud je možné sledovat skleněnou stěnou prostor atria. Hala je především prostorem komunikačním. Dřevěné schodiště je zde situováno tak, aby nepůsobilo příliš dominantně, návštěvník ho vnímá zepředu, s průhledem mezi jednotlivými stupni, z boku je však masivní a působí velmi pevně.
Schodišťová hala funguje jako spojovací „krček“ mezi vysokou severní a nízkou jižní částí domu, jež je otevřena do krovu. Vstoupíte-li do interiéru přes prosklenou stěnu, uvidíte zahradu i jezírko odrážející jižní slunce. Prostor působí velmi vzdušně díky dřevěné nástavbě, otevřenému pohledu do krovu.
Dominantou tohoto prostoru je solitérní blok kamene sloužící jako krb. Protože nebylo možné v předstihu kámen zajistit, stavbaři museli rozebrat střechu již hotové místnosti, aby mohli jeřábem budoucí krb umístit.
Horní část domu je přístupná po schodišti v přístupové hale, to vede na horní krytý ochoz, který je na jihu zakončen příruční kuchyňkou. Odtud se naskýtá pohled do vnitřního atria s výhledem na zatravněné svahy pultových střech nižšího bloku domu, z nichž vystupuje pouze nerezový krbový komín.
Z horní haly jsou přístupné dětské pokoje orientované na západ. Toto podlaží je celé konstrukčně pojaté jako roubená stavba z masivního cedru. Ten dokáže bez jakékoliv povrchové úpravy i po letech interiér provonět. Každý dětský pokoj má schodiště vedoucí do nízkého patra v prostoru pod pultovou střechou.
Vnější charakter domu vytváří především výrazná modelace čtyř pultových kamenných štítů, které ukazují mistrovstí kameníků podílejících se na stavbě. Kámen je doplněn roubenou dřevěnou konstrukcí a celou kompozici završují zatravněné střechy.
Základní údaje o stavbě
Název stavby: Rodinný dům v Heřmanově Městci
Investor: manželé Nešetřilovi
Projektant: Přemysl Kokeš (v současnosti Kokes partners s.r.o); Mikuláš Medlík; ai5, s.r.o.
Doba výstavby: 2005-2008
Zpracováno na základě podkladů Přemysla Kokeše a Mikuláše Medlíka