Konec zimního stadionu za Lužánkami

Padesát let starý zimní stadion patřil mezi nejmodernější sportovní stavby, ale po pádu komunismu přešel do soukromého vlastnictví, což způsobilo postupné chátrání. V roce 2000 byl stadion definitivně uzavřen a ponechán osudu, do jeho prostor se začali přesouvat bezdomovci.

Po dlouholetém jednání a plánování různých projektů nakonec brněnská radnice rozhodla svatostánek hokeje srovnat se zemí. Město za demolici zaplatí 56 milionů korun, cena zahrnuje i stavbu mobilního kluziště, které má podle primátora Romana Onderky vychovat nové naděje brněnského hokeje.

Na demolici se bude podílet zhruba šedesát dělníků. Nejprve je nutné uklidit nepořádek, včetně trabantu zapíchnutého na střídačce. Poté přijde na řadu ocelová střecha a nakonec torzo stadionu. Prázdná plocha by měla být připravena do devadesáti dní, neboť už v únoru 2009 chce město otevřít nové kluziště.

Primátor Onderka s kladivem
„Slavnostního“ konce stadionu za Lužánkami se zúčastnil i primátor Roman Onderka (ČSSD). Nechal se vyfotit s kladivem v ruce a rovnou oznámil budoucí polohu nového zimního stadionu. Západní část Brna je velmi rychle rozvíjející se lokalitou, v části Bohunice vzniká univerzitní kampus s přiléhajícím obchodním centrem a Moravským zemským archivem. Právě proto chce Onderka stadion orientovat na pomezí Bohunic a Starého Lískovce.

Svým oznámením způsobil šok fanouškům. „Brněnský hokej patří za Lužánky,“ heslo, které vyřkne snad každý sportovní nadšenec jihomoravské metropole. Avšak realita je poněkud jiná. Lužánky byly definitivně vyřazeny a Starý Lískovec se dostal do popředí zájmu. Nicméně i v tomto případě jde zatím o pouhá slova. Projekt na výstavbu stadionu za miliardy korun, s kapacitou deseti tisíc lidí, není dosud zpracován. Současně je nezbytné opravit halu Rondo, kam se uchýlil klub Kometa Brno.

Projekt Ponava smeten ze stolu
Ještě před dvěma lety slibovala radnice megalomanský projekt. V prostoru bývalého zimního a fotbalového stadionu za Lužánkami měl vyrůst sportovní komplex se zázemím pro fotbalisty, hokejisty, plavce, cyklisty a další sportovce a zájemce o pohyb. Podle Onderky ale dopravní infrastruktura a parkovací zázemí nevyhovovaly normám a z realizace sešlo.

Zimní stadion byl budován ve dvou etapách podle projektu architektů Bohumila Fialy a Václava Roštlapila. Slavnostní otevření proběhlo v roce 1947, o rok později praskaly tribuny ve švech. Přátelské utkání proti Američanům přilákalo ohromných 15 000 fanoušků (kapacita byla 12 000 lidí). Později se rozhodlo hrací plochu zastřešit. Úkolu se zhostil Ferdinand Lederer, jehož rukopis můžeme najít i na jedinečné kopuli pavilonu Z na brněnském výstavišti. Montovaná trubková příhradová střecha znamenala v té době mimořádnou inženýrskou konstrukci. Koncepce stadionu připomínala tvar písmene T. Severní ledová plocha sloužila k bruslení veřejnosti, jižní pro lední hokej. Nechyběla ani kavárna s výhledem na hrací plochu.