Karlín 2010 - hledání industriálních stop

Životaschopná městská struktura s bloky různé velikosti - s délkou strany kolem 70m, až po gigantické s velikostí  240m x 160m - umožňovala pohodlné umístění aktivit s různými nároky na plochu pozemku. Jako správné průmyslové předměstí se Karlín do konce 19. století zaplnil bydlením, dopravními stavbami, skladišti, ale hlavně výrobními objekty všeho druhu. Rozvoj byl urychlený konkrétními podmínkami (existence přístavu a překladiště na Rohanském ostrově, blízkost řeky a těsný kontakt s centrem města), ale především nástupem industriální éry od druhé čtvrtiny 19.století.

Z počátku pozitivní mix funkcí v průběhu následujícího století zkomplikoval život obyvatelstva i možný rozvoj výrobních kapacit a vedl díky nahromaděným a dlouhodobě neřešeným problémů ke známým důsledkům. Po roce 1990 i k nám dolehla - do té doby uměle oddalovaná - změna výrobních struktur signalizující konec industriální éry.

Karlín byl - v pozitivním smyslu - postižen stejně. Zakouřená, dopravně přetížená a špinavá část města se s odchodem průmyslu začala  postupně měnit na elegantní  čtvrť. Povodně v roce 2002 celý proces ještě urychlily. Po ukončených průmyslových aktivitách zůstaly opuštěné výrobní objekty různého stáří i různé kvality, které nicméně dokumentovaly skvělou průmyslovou historii Karlína, spojenou se slavnými jmény Křižík, Breitfeld, Daněk, Ruston nebo Aero a Praga.

Jako výhodný způsob záchrany prázdných schránek původně výrobních staveb se osvědčila konverze - využití pro nové, zpravidla nevýrobní funkce, ověřená již na stovkách příkladů po celé Evropě. Karlín nevybočuje z tohoto obecného konstatování a industriální stopy jsou - při bližším ohledání - stále patrné.

Mercedes-Benz, prodejna automobilů (1997)
Nejstarší pražská vozovna z roku 1893, ve které byly umístěny nejprve vozy s koňmi, později  elektrické tramvaje a nakonec sloužila jako garáž, byla po 100 letech přestavěna na prodejnu automobilů.

Blok ČKD - Křižíkova, Pernerova, Thámova, Kolárova - Karlín studios (2005)
Jednu z hal původního areálu ČKD, ležící uvnitř bloku, využil architekt Alberto di Stefano jako galerii a ateliéry pro umělce. Až okázale neokázalé řešení, jakoby bez vložených financí, s ručně malovaným nápisem „Karlín studios“ působí mezi nazdobenými sousedními přestavbami jako squat.

Corso (2000)
Jednolodní hala bývalé střižny plechů z poloviny 19.století byla přestavěna na administrativní budovu Corso. Návrh Ricarda Bofilla a Jean-Pierra Carniauxe zahrnoval i urbanistické úpravy bloku, včetně sousedních budov.  Z původní haly zbyl štít a jedna dlouhá stěna - nepochybně důstojná připomínka bývalé budovy, minimálně v rovině hmatatelné „industriální“ stopy. Jestli se ale jedná o konverzi - tedy využití původní stavby pro nový účel - to příliš průkazné není. Co je ale na první pohled jasné, že přestavět jednolodní, přízemní halu na čtyřpodlažní administrativu jde dost obtížně.

Lisovna řepkového oleje D.G. Fischel Söhne - Šaldova, Pernerova, Křižíkova - Kotelna, Machinehouse (2005)
Kotelna a strojovna Akciové společnosti strojírny byla postavená podle projektu Josefa Rixiho a Viktora Beneše z roku 1898 na místě původní strojovny Fischelovy lisovny oleje. Kotelnu přestavěl na administrativní budovu architekt Claudio Silvestrin, čistě a bez příkras, s minimalistickým vstupem „propíchnutým“ dříkem zachovaného komínu. 

Cornlofts (2009)
Lisovna a rafinerie řepkového oleje z roku 1864 se stala předmětem architektonické soutěže s cílem přestavět masivní, 130 m dlouhou, dobře adaptovatelnou čtyřpodlažní budovu na byty. V reprezentativně obsazené soutěži zvítězila renomovaná vídeňská kancelář Baumschlager&Eberle. Budova nebyla památkově chráněná, ale díky poloze v městské památkové zóně byla uliční fasáda pod dohledem. Dokončená konverze jasně ukazuje, že mimořádné hodnoty olejny nebyly akceptovány a zachráněna byla jen uliční fasáda, uvedena téměř do původního stavu.

Z letmé prohlídky Karlína plyne několik poselství o našem vztahu k průmyslovému dědictví a k industriálním stopám. První, možná zásadní je, že pro zachování autentičnosti a tím i skutečných hodnot industriální stavby není rozhodující množství vložených finančních prostředků - možná právě naopak. Druhé a neméně důležité je, že  nový program, vkládaný do původní budovy, by měl být v souladu s prostorovou strukturou původní stavby, s jejím charakterem a schopností adaptability. A třetí, již jen okrajové, že architekty ze zahraničí baví konverze asi víc než architekty z Čech. 

Zpracováno na základě podkladů prof. Ing. arch. Tomáše Šenbergera