Kam s novými stavbami? Do podzemí.

V Japonsku soustřeďují některé stavby pod povrch už padesát let. V Evropě drží primát zejména Skandinávie. Podzemní prostory jsou chápány jako směr budoucího vývoje, kterého chce být součástí i ČR.

Převážně poslední desetiletí dostalo do popředí zájmu otázky související se životním prostředím. Světový trend vylidňování venkova způsobuje výrazný nárůst obyvatelstva měst. Jsou kladeny stále větší nároky na technickou infrastrukturu - individuální a hromadnou dopravu, parkování, nákupní nebo kulturní centra. Prostoru na povrchu rapidně ubývá, zejména v centru měst. Budování infrastruktury v podzemí snižuje nutnost potřeby pozemků na povrchu a zmenšuje ekologické zatížení.

Využití přirozených podzemních prostor (jeskyní) pro obytné účely je historickým faktem známým již tisíce let. Nové není ani využití podzemní pro dopravní účely. Nejstarší metro na světě postavil Londýn už v roce 1863. První automobilový tunel byl postaven v roce 1927 a nachází se v New Yorku pod řekou Hudson. Ani za druhé světové války se nepřestalo "kopat". Pravda, většina podzemních komplexů sloužila vojenským potřebám.

Podzemní komplexy pro komerční využití
Nejdelší tradici v budování podzemních nákupních center má Japonsko. První střediska byla vybudována v roce 1975. Tato centra byla neustále rozvíjena a dnes zaujímají přes 127 000 m² a obsahují přes 1000 obchodů a restaurací.

Sportovní podzemní objekty
Nejznámější podzemní sportovní komplex je Olympijská hokejová hala v Gjoviku v Norsku. Do tohoto komplexu patří posilovna, tělocvična a plavecký bazén.

Kostely
Příkladem může být kostel Coober Pedy v Austrálii vybudovaný v roce 1967, ke kterému byly v roce 1977 dostavěny podzemní prostory, umožňující v letních měsících ochranu před sluncem.

Muzea
Současná tendence budovat muzea v podzemí je spjata s ekonomickým provozem, s lepší ochranou vzácných děl či nemožností rozšíření stávajících budov na povrchu. Například ve Švédsku byl ve skalním masivu Marienberg poblíž Stockholmu vybudován Národní archiv.

Podzemní urbanismus v České republice

Silniční tunely
Nutnost řešení dopravy ve městech získala na intenzitě od konce 80. let 20. století, což vedlo k výstavbě několika nových městských tunelů. V Praze to byl především Strahovský tunel. K významným tunelům v Brně patří např. Pisárecký tunel, vybudovaný v letech 1995-97. Pravděpodobně nejvýznamnější tunelovou stavbou současnosti v České republice je Tunelový komplex Blanka na Městském okruhu v Praze. Jedná se o souvislý tunelový úsek celkové délky 5500 m. Rozsah celé stavby, včetně dopadů do městského prostředí (jak při výstavbě, tak i po zprovoznění), je naprosto mimořádný a srovnat jej lze pouze s výstavbou prvních provozních úseků metra.

Stavba metra
Vůbec největší podzemní stavbou v České republice se bezpochyby stalo pražské metro. První reálný návrh podzemní dráhy pochází již z roku 1926. K vlastní realizaci se však dospělo až v 60. letech 20. století, kdy se hlavní město potýkalo s velkými dopravními problémy v hromadné přepravě osob. V průběhu čtyř desetiletí vznikala síť tří tras. Postupné zprovoznění přineslo zásadní zvrat v pražské hromadné dopravě, každý dokončený provozní úsek situaci v hromadné dopravě výrazně zlepšoval. Rozšíření pražského metra se v blízké budoucnosti soustředí na prodloužení trasy A a výstavbu nové trasy D.

Podzemní tramvaj
Další plánovanou podzemní stavbou pro městskou hromadnou dopravu v ČR je podzemní tramvaj v Brně.

Železniční tunely
Bez povšimnutí nelze nechat výstavbu železničních tunelů v rámci modernizace pražského železničního uzlu - Vítkovské tunely Nového spojení.

Čistírny odpadních vod
Využití podzemí je plánováno i v případě nové pražské čistírny odpadních vod (ČOV), která by mohla být realizována po dosloužení stávající povrchové ČOV na Císařském ostrově.

V současné době si větší část společnosti plně uvědomuje svoji odpovědnost za udržitelný rozvoj a za zachování životního prostředí pro další generace. To vede nejen k vývoji nových energeticky méně náročných výrobků, zavádění plné recyklace použitých materiálů, snižování škodlivých emisí, ale také ke změně urbanistického rozvoje krajiny a sídel.

Zpracováno na základě podkladů Prof. Ing. Jiřího Bartáka, DrSc.