Jakub Kynčl: Satelitní městečka jsou zakonzervována na víc než sto let

Takto definuje motivaci vzniku kategorie bydlení „Vesnice ve městě“ architekt Jakub Kynčl. V české současnosti jsou konkrétním výsledkem těchto myšlenek velmi diskutovaná satelitní městečka. Odborná i laická veřejnost jim připisuje mnoho negativních charakteristik - od chybějící přirozené hierarchie těchto sídel, přes četné dopravní obtíže, po negativní stereotypy při charakteristice jejich obyvatel. I samotné označení satelitní městečko (které lze mimochodem jen stěží definovat) už má hanlivé ekvivalenty - sídliště naležato, domy bez domova atp.

„Už v polovině devadesátých let se začala ve velkém stavět tzv. satelitní městečka,“ vzpomíná architekt Jakub Kynčl, odborník na městskou a příměstskou obytnou výstavbu. „Říkali jsme si s kolegy, že to bude jednoduché. Podíváme se do Rakouska, do Švýcarska, zjistíme, kde oni během čtyřiceti let chybovali a naopak, které projekty měly úspěch a podle nich začneme stavět u nás. Ale asi to není tak jednoduché. Zřejmě se i obyvatelé České republiky musí na vlastní kůži přesvědčit, kudy ne.“

Kde můžeme v historii hledat kořeny toho, čemu dnes říkáme satelitní městečko?
Já bych asi hledal začátky takového typu obytných celků u Ebenezera Howarda a jeho konceptu zahradních měst, publikovaném na přelomu devatenáctého a dvacátého století. V západní Evropě se pak tyto koncepty dále vyvíjely a proměňovaly v podstatě až do současnosti. I když to samozřejmě neznamená, že třeba v Rakousku nebo Německu nenajdete také vysloveně hnusné satelity.

To znamená, že odsuzovat současné developery za hledání rychlého zisku i za cenu projektu „bez budoucnosti“ nebo nadávat na projektanty za mizerný urbanizmus satelitních měst je tak trochu střílením mimo střed terče.
U nás možná developer skoupí tři pozemky a nacpe tam co nejvíc domů bez ohledu na vztah k okolní krajině i struktuře původního sídla. Jenže ten problém začíná už u těch pozemků. U způsobu jakým se prodávají a u toho, k čemu mají být v rámci své lokality určeny. Developer postaví třeba deset domů a napojí se na stávající technickou strukturu. Vzhledem k velkým pozemkům a vzdálenostem musí vystavět poměrně dlouhou kanalizační síť, rozvody plynu, elektřiny a tomu odpovídající silnici. Veškerou technickou infrastrukturu zaplatili majitelé domů v nové výstavbě a obec je od nich přebrala. To je normální praxe. Ale vzhledem k tomu, že tato výstavba je v tomto smyslu daleko méně ekonomická, než původní zástavba, dochází k situaci, kdy po určité době začnou v rámci údržby silnic, vedení plynu, kanalizace apod. původní obyvatelé doplácet na ty nové většinou ekonomicky silnější. Podstata problému je tedy v tom, že ještě před pár lety starostové a obce vůbec podporovali výstavbu samostatně stojících domů na větších pozemcích, a dnes poznávají, že si tím přichystali nepříjemné dědictví v podobě pravidelného finančního dopadu údržby této výstavby na obecní rozpočet.

Jak zařídit kvalitní a dlouhodobě dodržovaný územní plán?
Jednoduše. Vždyť na to jsou zákonem stanovené a definované nástroje. Každá obec či město by mělo schvalovat územní plán na základě svého strategického plánu rozvoje. Otázkou je, nakolik tyto nástroje zastupitelé chtějí a umějí používat.

Jaká bude budoucnost satelitních městeček v České republice?
O satelitních městečkách se mluví jako o sídlištích naležato. Nesouhlasím. Je to mnohem horší než sídliště. Ne snad architektonicky, ale z hlediska možnosti jejich budoucích proměn. Při troše fantazie si dokážu představit, že sídliště, kde má byty ve vlastnictví obec, může být nějakým způsobem zásadně přestavěno. Ale při velkém počtu majitelů pozemků v satelitních městečkách nebude nic takového možné. Ty lokality jsou zakonzervovány na víc než sto let, ať se nám to líbí, nebo ne.

Přitom je dost možné, že v některých případech ten tlak na změnu bude. Vždyť už nyní jsou některá satelitní městečka opouštěna.
Abych nebyl vůči satelitním městečkům jen negativistický, tak už nyní z vlastní praxe můžu říct, že požadavky klientů se začínají měnit, jsou rozumnější, a už i někteří zástupci obcí začínají k bytové výstavbě přistupovat jinak. Problém je samozřejmě tam, kde je už vše postaveno. U takových lokalit bude první šance na nějaký zákrok až skončí životnost postavených domů, a to může být při standardní údržbě daleko přes padesát let.