High Line: Newyorská legenda znovu ožívá + VIDEO

Jihozápadní Manhattan byl průmyslovou zónou celého New Yorku. Přístav plný nákladních lodí, továrny, velké sklady a nejdůležitější spojnice mezi těmito objekty - železnice. V polovině 19. století byl průmysl v New Yorku na vzestupu, železnice položená uprostřed široké silnice podél Desáté avenue spojovala továrny a usnadňovala pohyb zboží. V roce 1847 nákladní vlaky žádné problémy nezpůsobovaly, ale s rostoucím automobilismem a rozvojem města nastaly první potíže. „Lidé ji začali říkat avenue Smrti, protože docházelo k častým smrtelným nehodám,“ popisoval útrapy obyvatel Robert Hammond, spoluzakladatel sdružení Friends of the High Line.

„Před každým jedoucím vlakem cválali jezdci na koních a mávali červenými praporky na znamení nebezpečí. Zanedlouho se jim začalo říkat Kovbojové z West Sidu,“ řekl v dokumentu o High Line průmyslový archeolog Thomas R. Flagg.

Nicméně toto nouzové řešení nemohlo trvat věčně. Po veřejných debatách bylo v roce 1929 rozhodnuto, že Manhattanem povede nadzemní železnice. Necelých 21 kilometrů dlouhá trať protínala 105 silničních křižovatek, aniž by nějak ovlivnila jejich provoz a bezpečnost. Nákladná investice si vyžádala 150 milionů dolarů, což v přepočtu na dnešní kurz činí více jak 2 miliardy dolarů.

Tehdejší projektanti nechtěli vést železnici nad úrovní silnic, negativní zkušenosti se stavbou newyorské nadzemky je od tohoto plánu odradily. High Line tak vede podél ulic a skrz průmyslové továrny a sklady.

Jenže v roce 1950 se do popředí dostala kamionová doprava a význam High Line rapidně klesal. V 60. letech byla část tratě stržena, o dvacet let později se kvůli stavbě výstavního areálu strhla severní část. Demolice jižního konce proběhla v roce 1991. Z původních 21 kilometrů zbylo dvoukilometrové torzo.

V té době už majitelé pozemků, na kterých železnice stála, aktivně lobovali za kompletní demolici. Proti nim však stáli nadšení aktivisté, ti bojovali za záchranu High Line. V roce 1999 založili Josua David a Robert Hammond neziskovou organizaci pod názvem Friends of the High Line (FHL), jejichž cílem bylo vnést do historické stavby život.

Bitva nebyla jednoduchá. V roce 2001 tehdejší starosta New Yorku Giuliani podepsal smlouvu na demolici železnice. FHL muselo hledat řešení až u soudu, kde také uspělo. S novým starostou Michaelem Bloombergem se změnil i postoj vůči High Line. Město uvolnilo 15 milionu dolarů a FHL mohlo podniknout další kroky. V roce 2003 byla vyhlášena architektonická soutěž na revitalizaci železnice. Návrhů se sešlo opravdu hodně, ze 720 projektů vyhrálo studio Diller, Scofidio & Renfro.

„Uvědomil jsem si, že pod High Line jsem nesčetněkrát procházel a vůbec jsem nevěděl, že zde něco takového je. A určitě je na tom podobně i mnoho dalších newyorčanů. Když jsem na High Line poprvé přišel, úplně mne ohromila,“ popisoval své zážitky newyorský herec Kevin Bacon.

Vize architektonické kanceláře Diller, Scofidio & Renfro má přinést občanům jihozápadního Manhattanu místo pro relaxaci. Veřejný park, který v této lokalitě chybí, poskytne sérii zahrad s vodní nádrží, divadlo pod širým nebem a občerstvení, z High Line tak vznikne kulturní a relaxační centrum. Systém zahrad, jenž se vine po celé délce tratě, bude různorodý. V některých místech se má dochovat původní plevelový porost, někde se mají vysadit divoké květiny a o kousek dál bude pečlivě upravovaná zeleň. Architekti se totiž zaměřili především na kontrast.

Proto také na základě důkladné analýzy zahrnuly do klidové zóny několik rušivých elementů. Sledovat hustou newyorskou dopravu lze pod úrovní zahrady, avšak těsně nad ulicí, takže bezprostřední spojení s městským ruchem je potlačeno.

Hlavní vstup na High Line je orientován z ulice Gansevoort. V tomto místě trať končí a je propojena bývalým skladištěm. Právě zde povede schodiště do zahrad, zatímco v interiéru budovy naleznou návštěvníci bar a galerijní prostory.

Stavební práce probíhají v plném tempu, část nové promenády má být hotova už v letošním roce.

 Vizualizace projektu

Dokument o High Line