Eva Jiřičná

Eva Jiřičná se narodila 3. března 1939, od ranného věku k architektuře a designu netíhla. Fascinovala ji chemie a fyzika, ale neshody s profesorem chemie ji po maturitě zavály k architektuře. V průběhu studia architektury ČVUT odjela v roce 1968 na stáž do Londýna, ale kvůli politické situaci se do České republiky vrátila až po jedenadvaceti letech.

Zpočátku se musela postavit na vlastní nohy a zároveň postarat o sedmnáctiletého bratra. Oba po odjezdu na západ obdrželi dopis z velvyslanectví, jejich přítomnost v Československé republice byla nežádoucí. „Neměla jsem peníze a přitom jsem podporovala bratra, který tu byl na studiích," vzpomíná Jiřičná.

Zanedlouho si našla práci v Ateliéru Louis de Soisson, kde strávila skoro deset let svého života. Jejím prvním významným projektem byl přístav v Brightonu. Klíčový zlom v kariéře nastal s návrhem interiérů módních obchodů Joseph. „Při otevření jednoho z nich jsem potkala Richarda Rogerse, kterému se to líbilo a řekl mi, ať za ním hned druhý den přijdu. Dělala jsem pak pro něj dva a půl roku interiéry v bance Lloyds.“

V roce 1982 spolupracovala s Janem Kaplickým na řešení vchodu londýnského obchodního domu Harrods a o čtyři roky později založila vlastní architektonické studio Eva Jiricna Architects. Její dominantou jsou především interiéry, specifickou tvář dodala například obchodům Hugo Boss, Kenzo, Vidal Sasoon. Eva Jiřičná je známá jako expert na schodiště. Často používá jako materiál sklo a ocel.

S pádem železné opony navštívila v roce 1990 rodnou republiku. Společnost jí dělala britská televizní stanice BBC se kterou točila dokument o architektuře. V České republice pobývá velmi často, získala zde statut profesorky na VŠUP. Kromě přednášek si našla čas i na publikační činnost a založila v Praze vlastní studio AI Design Praha.

Nejznámější projekty Evy Jiřičné je zmíněný vchod domu Harrods, konstrukce Oranžérie na Pražském hradě nebo interiér Tančícího domu v Praze.

Za svou práci obdržela mnoho prestižních ocenění, jako třeba Royal Designer for Industry, britská královna jí předala Řád Britského impéria, v USA byla uvedena do síně slávy interiérového designu a od roku 2002 je prezidentkou Královské asociace britských architektů.

Do podvědomí laické veřejnosti se dostala díky Kaplického návrhu Národní knihovny. Jako členka poroty vybírající nejlepší návrh podporovala vizi Jana Kaplického, což jí vzhledem k blízkému přátelství se zesnulým architektem mnoho lidí vyčítalo.