Eiffelova věž slaví výročí, místo ní mohla stát gilotina + VIDEO

Paříž chtěla postavit na počest 100. výročí Velké francouzské revoluce monumentální dílo, mělo se stát hlavním symbolem Světové výstavy v roce 1889. Návrhů se sešlo opravdu hodně, některé nedosahovaly přirovnání k veledílu, některé vzbuzovaly komický úžas. Představte si, že namísto Eiffelovy věže stojí obří gilotina na památku obětem revoluce. Nebo snad přes 200 metrů vysoký sloup s obřím světlem osvětlující celou Paříž? A co gigantická fontána stříkající v horkých dnech vodu do centra metropole?

Eiffelovu věž odmítá mnoho obyvatel
Naštěstí ani jeden z návrhů neprošel, ze soutěže vzešel jako vítěz Gustav Eiffel se svým svou věží ve tvaru písmene A. I když v té době by možná lidé přijali nějaký z výše uvedených návrhů, proti Eiffelovce se pořádaly protesty a mnozí demonstrovali za její zboření.

Své "rozhořčení" proti "neužitečné a monstrózní věži" dali najevo například v deníku Le Temps, kde Eiffela označili za "nějakého konstruktéra strojů," který chce "nenapravitelně zohyzdit a zneuctít" Paříž. Gustav Eiffel se nenechal vyprovokovat a nelibé komentáře přecházel bez povšimnutí.

Čtyři mohutné základové bloky byly připraveny a 1. července 1887 se začalo s montáží kovové konstrukce. Bez moderních technologií a pouze s papírem a rýsovacími potřebami muselo být vypracováno přes 5 300 konstrukčních výkresů, které sloužily jako podklady pro stovku vysoce kvalifikovaných dělníků. Těm bylo průběžně dovezeno 18 000 prefabrikovaných dílů, spotřeba nýtů (které mimochodem pocházejí s českých zemích) se vyšplhala na 2,5 milionu.

Z celkové výšky 312 metrů se po prvních šesti měsících dosáhlo sedmapadesáti metrů. Celkem 7300 tun těžká Eiffelova věž držela primát nejvyšší stavby až do roku 1929, v tom roce ji překonal newyorský mrakodrap Chrysler Building.

I po své realizaci neměla budoucí dominanta Paříže jednoduchý život. Dva tábory rozdělené na odpůrce a vyznavače měly silné zastoupení v oblasti kulturního života. K odpůrcům patřili například spisovatelé Guy de Maupassant nebo Alexandre Dumas. Naopak básník Gillaume Apollinaire nebo malíř Camille Pissarro věž hájili.

Budoucnost Eiffelovky byla čím dál černější, vznikaly plány na její demontáž, naštěstí nikdo rázný krok k zbourání neučil. Stavbu posléze zachránila první světová válka, kdy byla věž používána jako radiotelegrafní spojení.

Záchrana symbolu Paříže
Služeb Eiffelovy věže využívala i meteorologická stanice, proto zůstala zachována. Později se stala centrem letového provozu a rozhlasového a televizního vysílání. V začátcích na ni byly umisťovány i reklamy, například firem Figaro či Citroën.

Útroby Eiffelovky skrývají spoustu složitých zařízení, které ji udržují v chodu. Patří k nim i ohromná nádrž na vodu o objemu 4000 litrů, kterou kdysi plnila voda z řeky Seiny, poskytující výtahům protiváhu potřebnou k přemístění 18.000 návštěvníků denně na střední plošiny.

Věž má celkem tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů (345 schodů), druhá ve výšce 115 metrů (359 schodů) a třetí ve výšce 274 metrů, dostupná jen výtahem. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra (výtahy zde byly postaveny v roce 1899, tedy deset let po otevření věže). Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů.

Návštěvníci se mohou občerstvit ve dvou zdejších restauracích - v luxusnější Jules Verne vedené slavným šéfkuchařem Alainem Ducassem a v Altitude 95 pro "obyčejné" turisty.

Věhlas Eiffelovky z ní činí i cíl potenciálních teroristů a též sebevrahů. Každoročně se podaří v průměru jednomu člověku přes veškeré úsilí ochranky překonat zábradlí a různé zábrany, což není vůbec snadné, a ukončit svůj život.

Věž přitahuje i dobrodruhy. V roce 1912 z prvního patra skočil rakouský krejčí Franz Reichel, který chtěl vyzkoušet "padákový" kabát vlastní konstrukce. Údajně zemřel strachem ještě před dopadem na zem. Jindy podobné kousky skončily úspěšně - například v květnu 2006 skočil z třetího patra tajně a zdárně Belgičan Johan Vervoort.

Fotografie z realizace Eiffelovy věže