Architektonické bohatství Zlína, 5. část

Vila Tomáše Bati
Spolupráce Tomáše Bati s architektem Janem Kotěrou začala v roce 1909, kdy se rozhodl postavit na Čepkově u říčky Dřevnice rodinný dům s výhledem na blízkou továrnu. Návrhem stavby i realizací Tomáš Baťa nejprve pověřil stavitele Františka Nováka z Vizovic. Ovšem pod vlivem své ženy Marie, která strávila část života ve Vídni a návrh se jí patrně jevil jako málo reprezentativní a ničím výjimečný, požádal Tomáš Baťa o přepracování a doplnění plánů profesora pražské Akademie výtvarných umění Jana Kotěru.

Na rozestavěné jednopodlažní stavbě tak byly koncem roku 1909 práce přerušeny a stavba, byla podle Kotěrových návrhů dokončena v roce 1911, včetně venkovních úprav. Jan Kotěra vzhled i dispozici rozestavěné vily radikálně změnil. Dům se stal jednou z Kotěrových syntéz dobových principů neoklasicizmu s koncepcí anglického typu rodinného domu. V duchu těchto zásad (koncipování domu zevnitř navenek) navrhl v přízemí společenskou část a v patře vlastní rodinné bydlení s obytnými pokoji.

Jan Kotěra řešil vilu jako dvoupodlažní částečně podsklepenou, s půdní vestavbou ve valbové střeše. Dominantním prostorem se stala centrální hala s dřevěným schodištěm a ochozem. Hala byla v přízemí propojena s místností pro návštěvy, dále s kulečníkovým pokojem a dámským salonem, s velkou jídelnou a zimní zahradou. V severní části dispozice situoval architekt kuchyni s přípravnou a spíží a místností pro služky. Hospodářské schodiště v zadní části propojovalo všechna podlaží domu.

Západní část horního podlaží obsahovala pokoj Tomáše Bati, dva menší pokoje a lázeň. Na straně východní byla ložnice se šatnou a lázní a pokoj služky. Obě části byly spojeny ochozem u schodiště a salonem orientovaným k jižnímu průčelí. Na výzdobě interiérů se pracovalo podle Kotěrových detailních návrhů, podílel se na nich i jeho pražský spolupracovník František Kysela, který navrhl výzdobu stropů a vitraje na ochozu, sochař Jaroslav Horejc navrhl mříž u krbu. Jan Kotěra rovněž výrazně zjednodušil a sjednotil vzhled exteriérů. U domu byla vytvořena terasa s pergolou, na ni navazovaly dvě zahradní arkády, ukončené altány. Z neomítaných červených cihel bylo vyzděno oplocení a vstup na pozemek. Podle dochovaných dokumentů na stavbě vily spolupracoval s Janem Kotěrou mladý architekt Jan Zázvorka, na parkových úpravách se podílel renomovaný pražský zahradní architekt František Thomayer.

Komplex vily se zahradou procházel řadou úprav i později. V roce 1915 byl dokončen podle Jana Kotěry zahradnický domek, počátkem dvacátých let tentýž architekt navrhl zajímavý domek pro vrátného. Na stavbě spolupracovali i další Kotěrovi žáci, například v roce 1919 na návrhu knihovny Josef Štěpánek a v roce 1926 adaptoval část interiérů František Gahura, v té době již hlavní firemní architekt. V roce 1931 byla upravena pergola, v roce 1937 byly přistavěny garáže a v roce 1938 navrhl v zahradě stavbu bazénu další významný baťovský architekt Vladimír Karfík. Vila se stala za života Tomáše Bati významným společenským a kulturním centrem firmy i města.

Zpracováno na základě podkladů Ing. arch. D. Nové, Ing. arch. L. Pastrneka, Ing. arch. L. Horňákové