Alena Šrámková: Ke zbourání obchodního domu Ještěd v Liberci nemělo dojít

V projekčním ateliéru Šrámková architekti, s.r.o, je řada rozpracovaných studií a návrhů, které profesorka Šrámková, bývalá hráčka volejbalu a lyžařka, spolu se svými kolegy energicky řeší. Představa, že se v letošním červnu stane jubilantkou pouze o deset let mladší, než je zmíněné výročí republiky, vypadá naprosto nepravděpodobně.

Medaili Za zásluhy o stát jste dostala jako jediný zástupce architektury, co na to říkáte?
Za vyznamenání jsem ráda. Konečně bylo architektuře přiznáno místo v oblasti kultury. Není to běžné.

Představujete ikonu postmodernistické generace české architektury, zapsala jste se svými realizacemi i do dějin Prahy. Je vám nějaká stavba zvlášť milá?
Nepřehánějte, těch staveb zase není tak moc. A nikdy se přitom nejedná jen o dílo jednoho člověka. Bez týmu odborných pracovníků, by žádný větší architektonický návrh nebyl možný. Jedna stavba pro mě ale znamenala víc než ostatní. Hodně jsem se na ní naučila. Byl to motel v Praze - Motole. Jmenoval se tehdy Stop, dnes se jmenuje Golf, a v době stavby (1964) bychom ho mohli hodnotit dnešním termínem nízkonákladový.

Rekonstrukce se dotkly i vašich staveb. Například budovy, dříve označované jako ČKD na Můstku. Tady jste vlastně řešila rekonstrukci a novou úpravu vašeho původního návrhu. Jde o památkově chráněnou budovu - jak se vám spolupracovalo s památkové ochrany?
Výborně. Jsem přesvědčena, že role památkové ochrany je v procesu výstavby nezastupitelná, je nutné jim vyhovět, i když se někdy stavba může dost prodražit. Škody, ke kterým v současné době dochází při intenzivní výstavbě jsou obecně velké a často nevratné. Myslím, že je nutné zachránit co se zachránit dá. Naše země si to zaslouží. Pokud jde o dům na Můstku, domnívám se, že se rekonstrukce povedla, původní představy rozhodně nebyly narušeny.

Další rekonstrukce stavby, na jejímž vzniku jste se podílela, stále ještě probíhá. Mám na mysli podpovrchovou halu Hlavního nádraží. Hlavním autorem nových úprav je architekt Patrik Kotas. Jak jste spokojená s úpravami haly na obchodní prostory?
Spokojená příliš nejsem. Původní záměr pro stavbu haly, která měla navodit představu podzemního prostoru, včetně barevnosti, byl zcela potlačen. Vestavby všechno zatloukly. Nechtěla jsem povolit vestavbu středního ostrova. Nakonec jsem na tom i něco dělala, ale moc mě k tomu nepustili. Připadá mně, že při úpravách podpovrchové haly Hlavního nádraží šlo hlavně o to, vyhovět investorovi.

Obě zmíněné stavby jste projektovala se svým mužem architektem Janem Šrámkem, který se dokončení domu na Můstku nedožil. Jak často jste s ním spolupracovala?
Krátce po tom, co jsme se poznali v Olomouci, jsme jednu stavbu zkusili společně navrhnout. Byl z toho ale docela velký manželský konflikt. Přitom šlo o prkotinu. Nemohli jsme se dohodnout, jakým piktogramem na plánu namalovat stromečky, každý z nás stál na svém. Tak jsme toho nechali a projektovali jsme spolu až později, jako staří manželé. Ale vliv na mě samozřejmě měl můj muž velký, i když jsme šli každý svou cestou.

Co soudíte o zbourání bývalého obchodního domu Ještěd v Liberci, který nevyhovuje plochou současnému vlastníku z řad obchodních řetězců?
Ke zbourání bývalého obchodního domu Ještěd v Liberci nemělo dojít. Je to škoda. Nejen proto, že se jedná o jedno ze stěžejních děl architekta Hubáčka. Ještěd měl své proporce, na Soukenné náměstí patřil, byla to po všech stránkách zajímavá, neobvyklá stavba. Liberec ztrácí do jisté míry unikátní postavení, které jako jedno z nemnohých center moderní architektury u nás měl.

Můžete sdělit, kdo byli projektanti, které jste považovala za vzor?
Nebyl to pouze jeden vzor, v průběhu let se architekti, které jsem obdivovala, měnili. Ze zahraničních vzorů to byli zejména Miese van der Rohe, Louis Kahn, John Heyduk a dnes je to zejména Aj wej wej, autor pekingského „ptačího hnízda“.

Domníváte se, že v budoucnosti se může vytvořit nový univerzální styl?
Raději bych použila termín sloh -  nový univerzální sloh v architektuře určitě přijde. Dříve nebo později, myslím, že už to nebude dlouho trvat. Jinak se architektura rozplyne ve směšnostech. A tomu nevěřím.